I nízké hladiny ionizujícího záření mohou mít negativní dopady na zdraví, přičemž karcinogeneze je největší obavou. Existuje jen velmi omezený objem epidemiologických údajů a biologických výzkumů osob, které se týkají možných vedlejších účinků radiačních dávek, jimž jsou pacienti vystaveni během většiny lékařských diagnostických postupů. Při neexistenci přímo aplikovatelných důkazů z pozorování je možnost vzniku rakoviny při nízkých radiačních dávkách odhadována formou extrapolace z pozorování, prováděných na subjektech, vystavených vysokým dávkám ionizujícího záření. Celkový konsensus je takový, že pravděpodobnost možné fatální rakoviny činí 0,00005 na mSv absorbované dávky.
Většina toho, co v současné době chápeme a víme o rizikách vystavení ionizujícímu záření u lidí, vychází ze studie o délce života (Life Span Study) osob, které přežily bombardování v Hirošimě a Nagasaki, kterou vydala Nadace pro výzkum radiačních účinků. Tato studie prokazuje, že se riziko ionizujícího záření liší u lidí různého věku a pohlaví.
VĚK
U mladších osob je riziko vzniku většiny rakovin výrazně vyšší než u osob starších, protože
POHLAVÍ
U dívek je prokázáno vyšší riziko vzniku rakoviny než u chlapců, což lze z větší části přičítat zvýšenému riziku rakoviny prsu.
KRITICKÉ ORGÁNY A ÚČINNÁ DÁVKA Riziko závisí na dávce, kterou dostane každý radiosenzitivní orgán a na riziku vzniku rakoviny u takového orgánu. Orgán, který dostane nejvyšší dávku, je považován za kritický orgán.
Účinnou dávkou je běžně používaná "dose metric" (dávka záření). Je to vážený součet dávek pro jednotlivé orgány na základě biologické radiosenzitivity každého orgánu.
Společnost Affidea sestavila sadu protokolů, které zaručují dostatečnou jakost snímku při minimálním riziku pro pacienta. Obecně lze říci, že klinické výhody pro pacienty, plynoucí z odpovídajících studií zobrazovacích technik, vysoce převažují případné riziko, plynoucí z vystavení pacienta ionizujícímu záření.
Média i veřejnost obecně se stále více zajímá o rizika, která jsou spojena s vystavením pacientů ionizujícímu záření během lékařských diagnostických postupů. Velké obavy jsou u dětí, protože ty jsou mnohem citlivější na záření než dospělí. Je mimořádně důležité, abyste Vy, jako článek řetězu péče o pacienty, byl vybaven nástroji pro efektivní komunikaci s pacienty a jejich rodinami ohledně využívání radiace v medicíně, radiační dávky a s tím spojených rizik.
Když se pacienti zeptají na radiační dávku, tak se de facto ptají na její riziko. Dnes již nestačí uvést, že jsou tyto postupy bezpečné. Je vhodné pacienty a jejich rodiny uklidnit a s pochopením jejich obav zodpovědět jejich dotazy.
Ze zkušeností vyplývá, že pacientům lze poskytnout informace o dávce a riziku, včetně možného rizika vzniku rakoviny vyvolané zářením. Tyto informace obvykle neovlivní negativně ochotu pacienta podrobit se odpovídající lékařské zobrazovací metodě.
Nejefektivnějším způsobem informování veřejnosti o riziku ionizujícího záření je stále ještě diskuze k dané otázce. Jedním z přístupů je diskuse s pacienty a jejich rodinami v tom smyslu, že vystavení záření během CT vyšetření má určitá rizika, stejná jako jsou rizika plynoucí z jiných lékařských postupů, i z předepsaných léků. Je možné jim říci, že radiační dávka z těchto vyšetření může mírně zvýšit riziko vzniku rakoviny. Toto riziko je vyšší u mladších dětí, ale stále ještě je velmi malé.
Je možné vysvětlit, že radiační dávka pří CT vyšetření leží v obdobném rozsahu jako u řady jiných diagnostických zobrazovacích postupů. Je rovněž srovnatelná s dávkou, které jsou jednotlivci vystaveni a kterou získají z přirozené radiace okolí během 1 roku. Je také možné srovnat riziko rakoviny, spojené s ozářením v rámci diagnostického vyšetření s přirozeným rizikem vzniku rakoviny (1 : 1000 v případě CT vyšetření oproti 1:5 v případě přirozeného rizika).